PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Italští RAINTIME na svém třetím řadovém albu, to je přesně ten prototyp nahrávky, na níž si lze demonstrovat, co to znamená, když se o něčem řekne, že je to neslané a nemastné. Původně především progresivní metalová záležitost po vzoru DREAM THEATER, fungující s pozdějším příklonem k power až death metalu a obvyklými změnami v sestavě od roku 1999, totiž zřejmě časem seznala, že ne všechno progresivní (či progresivně se tvářící) je tím pravým lákadlem pro pokud možno co nejčetnějšího metalového příznivce, a zatočila proto razantně kormidlem svého směřování, aby nabrala nový, nadějnější kurs. Jenže ouha, ono se jí to kormidlo dost často vymyká z ruky a v takových chvílích si dělá prakticky co chce, což samozřejmě pro skupinu, která by dozajista měla ráda vše pod úplnou kontrolou, není tou nejlepší vizitkou.
Ale takový je holt život metalového umělce, obzvláště pokud pochází ze země, jež není těžkému kovu (v jeho rozličných podobách) přirozeným lovištěm. „Psychromatic“ je proto především o hledání uličky z hutného power – progresivního metalového teritoria, jíž by RAINTIME proklouzli k nějakému většímu metalovému korytu, u nějž se toho pochopitelně dá také mnohem více nachytat. Šestice osmahlých jihoevropanů zde vystupuje mnohem více uhlazeněji, než bychom od ní po předchozích zkušenostech čekali, a s nadějí upřenou k současné moderně se snaží z tohoto jinak bezpochyby zajímavého nabourání stylů vytřískat mnohem více, než sama obětuje. Jednotlivé skladby jsou většinou unisono vedeny ve stereotypní, vzrušivých nápadů prosté náladě, vydatně vyživované zpěvákovým nijak zásadním výrazem, kterou jen tu a tam naruší grubiánské emo – výkřiky („Nothing But A Mistake“ nebo „Fake Idols“) či rychlejší tempo. Na tomto základě si pak člověk musí chtě nechtě položit otázku, oč tady vlastně jde, a dojít k předpokládanému závěru: o nic zásadního. Snaha původem velmi drsných melodiků ze staré (progresivní) školy přiblížit se masám končí přesně tam, kde končí i jejich schopnost porozumět o několik let mladšímu metalovému dění, a paradoxně je to nejvíc vidět na skladbách, kterým se RAINTIME chtěli pravděpodobně spíše vyhnout, ale nakonec to nevyšlo, protože taková je zkrátka jejich přirozenost. Tady mám na mysli poctivé úvodní tři progresivně – power metalové kousky „Fire Ants“, „Turned Up And Down“ a „Never Ending Stairwy“, které z alba doslova vyčnívají a dávají mu tak alespoň nějakou tu základní fazónu.
Na třičtvrtě hodinu hraní je to ovšem zatraceně málo, to by myslím bylo zřejmé i laikovi, a RAINTIME by se nad tím pochopitelně měli zamyslet jako první. Už jen s ohledem na ten svůj zvukomalebný název, z nějž ona zadumaná, melancholická progresivita přímo čiší.
Metaloví trpaslíci RAINTIME chtějí dokázat, že se také umějí vyvíjet, ale kdyby zůstali u toho, co jim je vlastní, udělali by nejspíš mnohem lépe.
5,5 / 10
Claudio Coassin
- zpěv
Ivan Odorico
- kytara
Daniele 'Acido' Bressa
- kytara
Dario Battiston
- baskytara
Andrea Corona
- klávesy
Enrico Fabris
- bicí
1. Fire Ants
2. Turned Up And Down
3. Never Ending Stairway
4. Nothing But A Mistake
5. I Want To Remember
6. Shift
7. Fake Idols
8. Beaten Roads
9. One Day
10. Buried In You
11. Walk-On Actor
Psychromatic (2010)
Flies & Lies (2007)
Tales From Sadness (2005)
Jump In The Past (demo) (2000)
Je pravda, že při prvním letmém poslechu mě to taky moc nenadchlo a na předchozí Flies and Lies to určitě nemá, ale když jsem si to pustil pořádně, tak je to kvalitativně vyvážená deska (poslední 2 songy navíc vyčnívají nad ostatní) a poslouchá se velice příjemně...přidávám půlbod navíc, tak trochu ze sentimentu
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.